Setkání
19. 4. 2010
Stojíš na okraji propasti a nezúčastněně sleduješ, jak dolů padají kousky skály, na které stojíš. Trochu se nakláníš dopředu abys viděl aspoň záblesk vodní hladiny, která tam má podle mapy být, ale nevidíš vůbec nic. Jenom převalující se oblaka, která jsou zcela lhostejná k tvému žalu. Zhluboka si povzdechneš a s námahou se odtrhneš od sledování nekonečných mraků. Je to tak dávno, tak dávno, ale ty na to pořád myslíš. Vzpomínky tě obejmou svými sametovými křídly smutku a ty se jen propadáš hlouběji do svého zoufalství. Posadíš se na samý okraj propasti a nohy necháváš viset přes její okraj. Je to tak jednoduché, stačí udělat jediný pohyb a zbavíš se všech pout, která svírají tvoje srdce. Jediný pohyb a tvoje nesmyslné zoufalství nalezne konec. Stačí jediný pohyb… Slyšíš?
Letěl bys střemhlavým pádem ze závratné výšky, ani svá andělská křídla by jsi nemusel roztahovat, abys cítil rychlost proudícího vzduchu kolem sebe. Je to tak jednoduché a zároveň tak těžké. I když víš, že by ses mohl zbavit veškerých starostí, něco ve tvém nitru ti brání. Pořád v sobě opečováváš tu jiskřičku naděje, která slibuje dobré konce všech trápení. Pomalu vstáváš a znovu se díváš na šedivá mračna. Obdivuješ tu jejich volnost, bezstarostnost…Otáčíš se a vydáváš se zpět do pustiny. Nepočítáš hodiny ani dny, prostě jdeš pořád dál a snažíš se zapomenout na nezapomenutelné.
Nevíš, co je za den, ale víš, že je to ten nejsvětlejší den v tvém temném životě od té doby, co jste se s křikem rozešli. Bolest, která svírala tvé srdce se časem otupila, ale nyní se znovu objevila v plné síle. Nevnímal jsi okolí, ale pak jsi v mlze spatřil něčí siluetu. Byla ti tak důvěrně známá, ale zároveň už tak vzdáleně cizí. Zastavil jsi se a nevěřícně zíral, jak se k tobě blíží. Ten, komu vždy patřilo a navždy bude patřit tvoje srdce.
Doslova vyděšeně zíráš do mlhy před sebou a neodvažuješ se ani pohnout. Nechceš ho zase ztratit. Máš strach, že kdyby ses pohnul, tak by zmizel. Že by se rozplynul jako ranní mlha nad řekou nebo jako horký opar nad pouští. Stojíš na místě a jen sleduješ, jak se blíží. S každým krokem, kdy je k tobě blíž se ti zrychluje dech. Jeho dlouhé vlasy poletují ve větru a slunce, prodírající se skrz mlhu, se odráží od jejich stříbřité barvy. Oči má jako vždy schované za temnými brýlemi, ale i tak víš, že je to on.
Poznal by jsi ho mezi milionem stejných a nikdy by jsi se nespletl. Tvoje srdce si k němu vždycky najde cestu. Pomalu k tobě dojde a zastaví se. Pozoruješ jeho tvář a snažíš se uhodnout, co se mu asi honí hlavou. Nezajímá tě, jak tě našel, pro tebe je hlavní, že je tady. Jenom kousek od tebe. Stačí natáhnout ruce a mohl by jsi ho obejmout. Přitisknout ho k sobě a šeptat mu do vlasů, co všechno pro tebe znamená. Ale neuděláš to. Nechceš ho ztratit.
Čekáš a vítr si hraje s vašimi vlasy. Neúprosně fouká a splétá vaše dlouhé vlasy dohromady. Bílé s černými. Dva protiklady. Stejně jako vy dva. Jste jak oheň a voda. Jako světlo a tma. Dobro a zlo. Jste radost a smutek. Dvě polovice, každá jiná, ale stejně patříte k sobě. Stejně jako dvě strany jedné mince.
Cítíš to a víš, že jemu už to taky došlo. Natahuje k tobě ruku a nesměle tě pohladí po tváři. Jen letmý dotek, ale stejně máš pocit, že se s tebou točí celý svět. Ani neví, jak moc ti tenhle dotek chyběl. Jak moc jsi po něm toužil. Celou tu dobu, co jsi se bez cíle toulal pustinou. Na tvé tváři se objeví úsměv a přitáhneš si ho blíž k sobě. Nebrání se tomu. Docela tě to překvapilo. Nikdy to neměl rád, ale teď se k tobě přitiskl ještě víc, obtočil své ruce kolem tvého těla a zrušil tak i tu úplně poslední mezeru, která mezi vámi ještě byla. Cítíš jeho horký dech na své tváři a vdechuješ vůni jeho vlasů.
Nesměle mu sundáš sluneční brýle a pohledem se vpíjíš do jeho zlatých očí. Pozorujete se a nevnímáte čas, který vás míjí jako náhodný kolemjdoucí. Vaše rty se přibližují a nakonec splynou v jemném polibku. Ochutnáváš jeho rty a vychutnáváš si jeho blízkost. Najednou se odtrhne a odvrátí hlavu. Nechápeš ho a ani on sám se nechápe. Rukou mu nadzvedneš bradu a tak ho donutíš, aby se na tebe podíval. V jeho očích vidíš zmatek. Chtěl tě najít, ale vlastně ani nevěděl proč.
Díváš se, jak se mu do očí vkrádá poznání a jak se k tobě opět přibližují ty svůdné rty. Rty, které svádí k polibku svojí hebkostí a jemností. Nebráníš se. Propadáš se do náruče vášně a ztrácíš kontrolu nad svým tělem. Pro tebe existuje jenom tenhle okamžik, okamžik, kdy patří jenom tobě a nikomu jinému. Tvoje ruce bloudí po jeho svalnatém hrudníku a zádech a tělo se ti rozechvívá nezkrotnou touhou. Prohlubujete ten dokonalý polibek a vaše jazyky svádí vášnivou hru.
Cítíš, jak jeho ruce zajíždějí pod tvoji rozepnutou košili a objevují tvé tělo. Ze rtů ti unikne roztoužený sten, když si začne pohrávat s tvými bradavkami. Pak jeho ruce jako by omylem zabloudili k tvým kalhotám a rychleji než sis to dokázal uvědomit, zajely pod ně a stiskly tvoji tvrdnoucí chloubu. Tvůj hlasitý sten prořízl ticho kolem vás. Ještě hladověji se vrhneš na jeho rty a pleníš tu hebkou krásu. Vaše jazyky se střetnou a proplétají se v prastarém tanci vášně. Ani si neuvědomuješ, že jste se ocitli na zemi a vaše svršky se povalují všude kolem.
Jediné na co dokážeš myslet, je on. On a jeho přítomnost tady, tak blízko u tebe. Rukama objevujete svá těla a stupňujete tak vaše vzrušení. Trvá to dlouho. Tak dlouho a přitom se oba navzájem tak moc chcete. Pro vás oba je to něco úplně nového. Neobjeveného, neprozkoumaného . . . a tak lákavého. Spaluje tě chtíč a touha. Už se nedokážeš déle ovládat, prostě musíš.
Jemně do něj pronikáš jedním nasliněným prstem. Chvíli na tebe vyjeveně zírá, ale pak pohne boky, abys do něj pronikl hlouběji. Kroužíš v něm a po chvíli přidáváš i druhý prst. Když se jimi dotkneš prostaty, hlasitě zasténá. Máš pocit, že už to dlouho nevydržíš … Ale na druhou stranu, nechceš k němu být hrubý. Lehce ho připravuješ na svůj vpád. Najednou tě chytne kolem krku a přitáhne si tě k sobě.
„Chci tě…“ vydechne naléhavě a ve tvé hlavě vybuchne ohňostroj. Tak strašně rád mu splníš jeho přání. Prsty zmizí a záhy jsou nahrazeny něčím větším. Něčím … chtivějším a citlivějším. Vidíš v jeho obličeji bolest a proto … ač velmi nerad čekáš.
Zkusmo pohne boky a na tváři se mu objeví ten vzácný úsměv. Políbí tě a ty se v něm začneš pohybovat. Je to tak … tak … cítíš, jak je úzký, oh bože … a ta horkost! Tvoje pohyby získávají na intenzitě a jeho ruce na tvých bocích udávají neskutečné tempo. Vsuneš ruku mezi vaše těla a něžně obejmeš jeho chloubu. Chceš, aby cítil stejnou rozkoš, jako ty. Netrvá dlouho a oba ve stejný okamžik vyvrcholíte. Ještě chvíli v něm zůstáváš, ale pak se překulíš vedle něj. Pohladíš ho po vlasech a políbíš na čelo. Není třeba slov.
Už víte, že patříte k sobě … víte, že vás nikdo nerozdělí. Už nikdy …
žjuuu
(koneko, 10. 8. 2010 15:02)