U otevřenýho okna ...
U otevřenýho okna, kde na tebe táhne,
stahuje se strach, už brzy se k tobě nahne.
Bojíš se a přitom sníš, o zlatým pírku,
co snese tě blíž a níž, k barevným střípkům.
Zrcadlo praská, nevíš a netušíš, zda bdíš.
To co tě svírá, ta hrozná tíž.
Zachmuřené obličeje, křik ve stínech,
touha co tělem chvěje, hlasitý vzdech.
Zámek v paprscích duh, třpytivý opar nadějí,
nevíš, kdy splatíš fantazii dluh, ztrácíš se z závějích.
Nečekáš na smích ani na spásu, nevěříš v touhu a spasení.
Pospícháš drze proti času, nežádáš vysvobození.