Slátanina
Venku je tma a sníh, padá, tiše padá.
Stojíš uprostřed ničeho a přitom víš, že nejsi sám.
Někdo tu je, ty cítíš jeho přítomnost.
A přitom, pořád víš, že jsi sám.
Že do tvého světa, se nikdo nemůže dostat.
Barikáda je pevná a nepropustná.
Padá sníh a ty víš, že je to naposled.
Bolest a žal odvál vítr.
Naděje a sny spláchly slzy.
Vzpomínky a budoucnost ti vzal čas.
Cítíš se slabý a sám, temnotou však bloudíš dál.
Bla bla bla …
... to je mi ale slátanina