Prözkie z exkurze
6. 10. 2009
Sama se tomu dost divím, ale během exkurze, ačkoliv jsem se bavila (ve svých mezích), jsem stíhala být též velmi aktivní, co se prözkií týče. Nebudu je sem dávat po jedné, na to nemám nervy, tže to sem hodím na jedný kupě.
Hádej
Pokušení v temnotách,
hřích na dosah …
Hádej, hádej, kde jsem.
Výzva vyřčená,
sebeúcta zhrzená …
Hádej, hádej, kdo jsem.
Skrývám se ve tvé duši.
Vedu tě labyrintem skrz.
Určuji tvůj osud …
Hádej, hádej, proč tu jsem.
Nikdy se nedozvíš,
co jsem zač.
Nikdy nepochopíš,
proč tu jseš.
Nikdy … nikdy mě nespatříš …
Pokušení v temnotách,
hřích na dosah …
Hádej, hádej …
Zamyšlená …
Zastřená …
V pokušení …
*-*
Ohyzdně zkrášlená,
v duši zhrzená,
v temnotě zapomenutá
nesvá,
zmatená,
v pokušení …
*-*
Nepřístupná pro okolní svět,
spokojená se svým já,
určená k záhubě,
tajemná,
stydlivá,
zlá …
*-*
Dívej se kam chceš,
mě už nezahlídneš.
Ztrácím se v davu,
neviditelná jsem …
Myšlenek plnou hlavu,
žiju si svůj sen.
*-*
Odcházím, a přece jsem tu.
Odlétám, ač létat neumím.
Ztrácím se okolnímu světu,
jinak se tvářit neumím …
*-*
Někde se skrývá sen,
stačí dotknout se ho jen.
Jediný dotek …
Jediný pohled …
Jediná noc …
*-*
Na tváři slzy,
v hlavě obrazy,
vzpomínky na dny,
klidné a světlé,
nádherně klidné …
Převrat náhlý,
vzpomínky v dáli,
v srdci jen hořký šíp.
Zapomeň …
*-*
Nekonečná hra,
strašidla kolem,
chce se ti spát,
rychle se mi vrať …
*-*
Úzkostný pohled,
tichá hladina,
otočil se svět,
nastala soudná … hodina.
*-*
Myšlenky neplynou,
myšlenky běží.
Vídám TU záhadnou,
zdá se mi boží.
Ač obyčejná se zdá,
mě nádherná se jeví.
Chci aby byla má,
dosáhnu jí stěží.
Říká se tomu láska,
zaslepení náhlé.
Jak na očích páska.
Jak ztemnění v sále.
*-*
Dívám se v dál,
tebe vídám.
Slyším tvůj hlas,
chtěl bych vrátit čas.
Vrátit se do dob,
kdy býval jsi můj,
choval jsem se jak snob,
už neřekl jsem stůj.
Lituji teď všeho,
křičet by se mi chtělo.
Ztratil jsem vše co jsem měl,
ztratil jsem tebe, tak se měj.
*-*
Nechápu počínání jiných,
proč dobrovolně se vzdávají,
nadějí a snů svých,
proč sebe lehce ztrácejí.
*-*
Matou si hlavy,
nepočítají dny.
Ztrácejí přehled,
hroutí se jim svět.
*-*
Tam v dálce, skryté v temnotách, v dálce zahalené mlhou, stávají se zázraky, když lidé sem nemohou. Můžeš snít, chtít a získávat. Vše se plní, dle přání … (Zase strašná hovadina T_T)
*-*
Nemůžu si pomoci,
touhy divné mám.
Lákají mě věci zvláštní.
Napadají mě o půlnoci,
jásejte, že nezdají se vám.
*-*
Je tak krásná,
úžasně štíhlá,
správně stavěná,
hřích ji nezlákat.
*-*
V zrcadle je náš svět,
bez vášně a touhy.
Je barevný a přesný,
zrcadlově obrácený,
bez pokušení a slasti …
Hrůza pohledět …
*-*
Nutí tě k hříchu,
slibují ti ráj.
Bloknutou máš hlavu,
říkají ti „hraj“.
*-*
Nenávidíš se,
nadáváš si,
nechceš se vidět.
Kolikrát si říkáš,
že změníš se,
nedaří se,
vzdáváš se.
Chceš … zemřít …
*-*
Cítím se tak sama,
obklopená davem.
Veselí v plném proudu,
neztrácím hlavu.
Úžasně zablokovaná,
proti své vůli,
v srdci hořký šíp,
odcházím v půli.
Šíleně slušná,
správně vychovaná,
ve špatný době,
nešťastně narozená.
*-*
Mám chuť se opít,
hloupě se zesměšnit,
dělat ze sebe vola,
strach překonat.
XD
*-*
V tajemné dáli,
v říši snů,
hlasy se smály,
teď … konec je všem dnům.
Už zase bloudíš,
kdykoliv se probudíš.
Temnota v dál se šíří,
svíčku naděje zháší.
*-*
Zábava v plném proudu,
hranice se hroutí,
sny se plní,
duše se brání.
Nesmyslná slůvka,
mysl mimo realitu,
ztracená víra,
stud na pokraji.
Ztemnělá krajina,
představy láká,
tělo svádí,
lidé se schází.
*-*
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
