Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krabi VII. Jen pár stehů

25. 7. 2020

„Musíte jí zastavit to krvácení, pro Boha svatýho! Tlač na to! Dělej!“

 

„Bíďo, vypadni s tou kamerou! Marku, na ošetřovnu, hned. A sežeňte Luďka, tohle bude chtít víc než jen pár stehů!“

 

„Chlapi, dostaňte Danyho v pořádku dolů, ať nemáme na sále oba!“

 

Všude panoval zmatek.

 

Naprostý a totální chaos.

 

Lidé pobíhali sem a tam, světla na chodbách se pomalu probouzela k životu, děti se motaly pod nohama a všechno přehlušoval zvučný hlas starostky, která se to všechno snažila nějak řídit. Její rozkazy a pokyny zněly do všech stran a každý na koho byly směřovány, se je snažil okamžitě splnit, zatímco všichni ostatní, kdo tam nebyli potřební se snažili co nejrychleji odklidit z cesty, aby nepřekáželi. Bylo to přesně podle jednoho z protokolů, který zahrnoval chování a povinnosti během krizových či kritických situací a toto, toto byla rozhodně jedna z takových situací.

 

Ošetřovna byla provozuschopná v rekordním čase šesti minut.

 

„Položte ji na břicho, opatrně.“ doktorův hlas se odrážel od holých stěn a sestřička i všichni ostatní okamžitě plnili všechny jeho rozkazy. Pár lidí se věnovalo přístrojům a zaváděním nejrůznějších hadiček a senzorů, nejmladší člen zdravotnického týmu mezitím čistil okolí krvácející rány, zatímco někdo další se všemožně snažil krvácení co nejvíce omezit a doktor mezitím zvažoval, jak zranění co nejefektivněji ošetřit. Dohromady fungovali jako perfektně seřízený stroj a nehrozilo, že by ve své práci selhali.

 

„Ten sliz nechce dolů. Voda na to nestačí!“ ozval se nováčkův zoufalý hlas, následovaný opakovaným ždímáním hadříků. V mžiku přiběhla sestřička s lahví dezinfekčního peroxidu. Proti tomu už krabův sliz neměl šanci. Během pár minut bylo vše připravené na doktorův zákrok.  Okolí rány bylo již zcela čisté, pouze zahlcené množstvím krve a po bližším ohledání se jednalo v podstatě o chirurgicky čistý řez. Krabova noha se svojí ostrostí mohla rovnat nejlepším lidským čepelím, šířkou ale nikoliv. Rána kvůli tomu byla poměrně hluboká a nehezky rozevřená. Naštěstí ale nebylo zasaženo nic životně důležitého, krabova noha projela doslova jen masem, skrze pravou část zad, od lopatky až k boku, takže nakonec doopravdy stačilo jen šití, hodně laicky řečeno. A taky řádná dávka transfuze. Výhodou bylo, že rána byla naprosto čerstvá, od jejího vzniku neuběhlo ani patnáct minut a proto byla hodně vysoká šance, že zacelení a následné hojení bude bez problémů.

 

*-*

 

Zhruba za hodinu už doktor a jeho personál sklízel nástroje a jejich pacientka ležela ve vedlejším sále, v lůžkové části ošetřovny. Ještě stále byla v bezvědomí, ale byla stabilizovaná, ošetřená a pevně obvázaná. Nikdo netušil, kdy se probere. Kdyby to bylo běžné zranění, bylo by to něco jiného. Ale ten odporný krabův sliz mohl mít na lidský organismus kdovíjaké účinky a proto ji měli pod neustálým dohledem a všechen zdravotnický personál byl připraven kdykoliv zasáhnout, pokud by se její stav z ničeho nic změnil k horšímu.

 

Po pár hodinách, kdy se nálada v podzemním komplexu alespoň částečně uklidnila a vše se začalo vracet do starých kolejí, se konalo mimořádné shromáždění. Bíďa v podstatě okamžitě nahrál na web video, které zachycovalo celý boj s krabem a svět se z toho mohl zbláznit!

 

Všechny komentáře a reakce které byl schopen přeložit, předčítal na shromáždění a celá jednotka se dmula pýchou. Na webu se také okamžitě strhla diskuze, zda by podobná taktika šla využít i na kraby, kteří se volně pohybují a nejsou lapeni v pasti, tak jako tenhle exemplář. Všechny úvahy byly zatím jen v počátcích, ale bylo krásně vidět, že jsme všem dali naději. Ukázali jsme jim, že je možné kraby zranit a dokonce je i zabít a natrvalo zneškodnit. Dali jsme světu naději, že z téhle šlamastyky vede cesta ven a za to jsme si právem zasloužili okamžitý výstup na první příčku. Od Amíků jsme dostali neuvěřitelnou sumu krabích bodíků a Bíďa obdržel sáhodlouhý e-mail, který se už pár hodin snažil přeložit.

 

„Měli bychom zavést jazykové kurzy.“ zavtipkoval Bíďa, když dočetl svoji poslední přeloženou větu.

 

„Víte, všechno vždycky překládá Eliška a bez ní jsem docela nahraný. Neovládám jazyky tak jako ona.“ dodal, když se lidé začali podivovat nad nezvyklou myšlenkou jazykových kurzů během konce světa.

 

„Věřím, že tu máme i pár dalších lidí, kteří ti s tím překladem budou schopni pomoct.“ ozvala se starostka a během chvilky měl kolem sebe Bíďa zbrusu nový tým překladatelů.

 

„Zvládnete to přeložit do večera? Mohli bychom udělat další shromáždění v běžném čase.“

 

„To zvládneme.“ přikývl nový tým jako jeden muž a s tím starostka rozpustila shromáždění.

 

*-*

 

„ ... a dostali jsme jich milion. Za jedno video. Vypadáš tam vážně drsně, víš to?“

 

„Až se vzbudí, tak jí to můžeš všechno ukázat.“

 

„Jo, jestli se vůbec vzbudí.“

 

Nespokojeně jsem se zamračila nad vším tím hlukem a hovorem kolem mě. Chtěla jsem se převalit na bok a spát ještě chvíli, ale v ten moment mi došlo, že ležím na břiše a ne na zádech. Okamžitě se ke mě vrátily všechny vzpomínky na poslední chvíle, které jsem si pamatovala. Schodiště. Splašené krabí nožky. Rozseknutý záda. Bolest. A pak už jen černočerná tma, kterou občas prolétl zelenavý záblesk.

 

„Co mi chceš ukázat?“ zamručela jsem rozespale a neodvažovala jsem se ani pohnout, protože jsem na zádech cítila těžkou váhu obvazů.

 

„Proboha, Elis! Ty jsi vzhůru!!!“ Bíďův nadšený výkřik nelítostně zaútočil na má nebohá ouška a kdyby to bylo jen trochu možné, ohnala bych se po něm, aby mlčel.

 

„Hlasitěji by to nešlo?“ zamumlala jsem a odvážila se pohnout s hlavou, abych viděla, kde to jsem a kdo všechno je kolem. Někdo mimo moje zorné pole se zvedl ze židle a odešel z místnosti, nejspíš upozornit doktora na to, že jsem se probrala.

 

„Promiň, já jen ... že je to už týden, co tu takhle ležíš.“

 

„Týden. To by vysvětlovalo, proč mě tak bolí žebra. Nejsem zvyklá ležet na břiše.“ pokusila jsem se zavtipkovat, ale moc se mi to nepodařilo.

 

„Co brácha, je v poho?“ zeptala jsem se, když jsem si uvědomila, že tu kromě Bídi nikdo není.

 

„Všichni jsou v pořádku. A ty jsi se mezitím stala celebritou číslo jedna na krabím webu. Amíci s tebou chtějí mluvit, jen co se probereš. A než se plně zotavíš, tak tě zasvětím do všeho nového, co se na webu objevilo. Tedy, řeknu ti o všem, co jsme zvládli přeložit. Starostka mi obstarala nový překladatelský tým, představ si to. I když teda na tebe rozhodně nemají. Na druhou stranu jim to jde mnohem líp než mě, ale to ti asi nemusím ani říkat.“

 

„Dost, dost už. Mluvíš moc rychle.“ zahuhlala jsem do polštáře pobaveně.

 

„Kdy budu moct z postele?“ zeptala jsem se po chvíli vyžádaného ticha a zrovna v tom momentě do místnosti vešel doktor, aby mě podrobil prohlídce a ujistil se, že jsem skutečně vzhůru, při smyslech a že se kvůli nepříjemně blízkému střetu s krabím slizem nestanu jednou ze zmutovaných příšer.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář