Už nikdy nic neplánovat ... NIKDY!
Táák … opět se všechno děje tak, jak by se to dít nemělo. Kvůli vyměňování oken, hrazených silnicema jsme jak pitomci dřeli a dřeli … Nečekaně – se to zkomplikovalo. Chtěli jsme tak trochu zútulnit jednu místnost, kde jsem se podle plánu měla učit na maturu, byla bych tam sama a měla tam klid. Bohužel … zřítil se nám kus zdi, která byla naprosto neodborně postavena vedle zdi druhé … Prostě se jim ta zeď rozpadala, tak těsně vedle ní postavili jinou. Fakt geniální nápad. Divím se, že to vydrželo tak dlouho. Nicméně – díky tomuhle se nám začaly řítit i stropní trámy, takže naše zútulňování skončilo. A aby toho nebylo málo, mamka spadla z 2,6 metrové výšky a momentálně se nemůže skoro vůbec hýbat. Takže se ze mě a bratra stávají ošetřovatelky první třídy. Co tímhle vlastně chci říct? … Už nikdy si nic nebudu detailně plánovat. Vždycky se to totiž posere … T_T Naplánovala jsem si na prázky učení, scanování nepotřebných papírů, které je mi líto jen tak vyhodit … Chtěla jsem toho hooooodně napsat, získat základy japonštiny samoukou a taky trochu zlepšit svoji strašnou fyzičku. Co z toho se mi povedlo? Absolutně nic. Chjoooo T_T Ale … jak jsem slíbila, něco na ten net hodím … něco z mé hlavinky. I když to vidím tak, že to sem budu házet po částech. Bohužel pro mě, i pro vás (jen takový dodatek – jestli to sem nehodím do 31. srpna, tak se to tu objeví prvního září. Vážně nevím, jak to teď budu stíhat…) Emm … to je asi tak zase vše … co by mohlo být zajímavé a naprosto zbytečné. Vaše Es