Porovnání ... slash x sex
Poslední dobou jsem opět začala číst povídky. Slash. Ano – neuměla jsem si na to najít čas, ale nyní – konečně se k tomu zase vracím (což je vlastně důvod proč mi v posledních cca 3 týdnech tak neskutečně hrabe XD).
Důvod návratu tentokrát vážně není způsoben tím, že jsem na praxích. Ke slashi jsem se vrátila v okamžiku, kdy jsem podlehla mé závislosti týkající se Sherlocka. Přiznávám že mám ráda jak Johnlock a Mystrade (které momentálně i hraji), ale dost se mi líbí i Sheriarty. Nějak si nemůžu pomoct … prostě mi to přijde stejný jako fandom Harryho Pottera … tam všichni párují Severuse – s kýmkoliv a s čímkoliv … fandom Sherlocka zas páruje Sherlocka s kýmkoliv a s čímkoliv. Ano, fanynky jsou občas dost šílené a nestydí se za to. Uh, jsem nějak odbočila od mého zamýšleného tématu …
Navíc v poslední době na facebooku, jen co se objevily stránky o Přiznáních – začínám čím dál tím víc přemýšlet nad tím, jak si vlastně řádně obhájit svoji zálibu, svoji úchylku. Jak ostatním vysvětlit, že slash, yaoi atp. je vlastně neškodná droga, která mě drží při smyslech?
Napadlo mě udělat si srovnání … třeba se sexem :D
Přišlo mi to jako zajímavá myšlenka. Vlastně se ta myšlenka zrodila spíše z reakcí některých hochů, že prý yaoistka (nebo slasherka či shipperka) je holka, která nepoznala pořádný sex. Obávám se, že to není pravda. Vážně silně pochybuji, že by shipperky byly pouze slečny, které se bojí heterosexuálního vztahu.
První a podle mě takové nejpodstatnější plus je přítomnost dvou mužů. Proč se spokojit v posteli s jedním „průměrným“ chlapem, když můžete mít naservírovaný (ať už v povídce či ve videu) rovnou dva nadprůměrný kousky, že? ^_^ Přece jen, jednoduchá logika, kterou znají všichni = dva je lepší než jeden :D
(Jistě, rejpalové můžou namítnout, že i v normálním životě – při sexu se může v posteli vyskytnout dvojice nadprůměrných samců s jednou shipperkou … i když si vážně nedovedu představit jak by to dopadlo … Přece jen – shipperky mají občas až neblahý vliv na svoje okolí, takže v konečném součtu by to mohlo být více než zajímavé).
Druhé – velmi významné plus při čtení např. slashe je to, že se u toho člověk nijak nezpotí. Ano, tvářičky nám zrudnou, dech se zrychlí, lehce stoupne tělesná teplota … ale neleje z nás potu jak po x hodinách v posilovně.
Na to navazuje třetí plus – totiž že se u toho člověk fyzicky nevyčerpá a neunaví … teoreticky. Rozhodně se po přečtení jedné povídky kde si to rozdali třeba rovnou třikrát, necítím jako bych si dala x koleček na hřišti a mladším sourozencem na zádech jako povolenou zátěží … :D
Co se těch fyzických stavů týče, napadá mě čtvrté plus v podobě hladu a žízně – sucha v krku. Jistě že i při čtení či sledování člověku vyhládne, ale není to v takové míře, jako při provozování oné heterosexuální záležitosti zmiňované výše.
V čem má slash jednoznačné plus je to, že člověk není nijak a ničím „pošpiněn“ a tudíž nemusí ty všelijaké výměšky lidského těla uklízet.
Toto pozitivum by mohlo vyvracet údajně typické slintání a nose bleed stavy :D (nezkoušejte zadávat do googlu yaoi nose bleed … :D rozhodně ne někde kde máte za zády seriózní spoluobčany XD). I když se přiznávám, že doufám a věřím že jde jen a pouze o řečnické obraty a žádné kýble a hadry fanynky u klávesnice nepotřebují :D
To by bylo tak všechno co mě napadá k fyzické stránce oné věci … teď pohled na psychiku (více či méně narušenou XD)
Zde shledávám velkým plusem to, že lidé mají fantazii. Větší či menší, ale rozhodně nějakou mají. To mi nikdo nevymluví. A proto můžou ty empatičtější fanynky prožít třeba rovnou dva „mužské“ orgasmy najednou. Vím, že tohle se asi bude blbě popisovat – a že se to rozhodně nedá nazývat řádným prožitkem vyvrcholení … Nicméně … Ty empatičtější z nás jistě velmi dobře znají ten zvláštní stav těla, kdy čtete o tom, jak seme hladí ukeho a doslova na sobě cítíte ty doteky jako byste byli onen uke a zároveň vás brní prsty jako kdybyste hladily zmiňovaného ukeho … :D Složité, nevysvětlitelné – ale naprosto úchvatné (a mnohdy i vskutku vzrušující).
Na to navazuje i větší prožitek oněch povídek (nyní vážně jen povídek). Mnohé scény jsou popsány doslova do detailu (tak, že se člověk kolikrát dozví i to co vědět nechtěl a nemusel), jsou rozepsány pocity, myšlenky … což dává čtenářům a čtenářkám mnohem intenzivnější pohled na věc, zanechá to v nich mnohem hlubší dojem.
Poslední co mě tak rychle přišlo na mysl, je kreativita a vynalézavost těch, kdo píší povídky. Dá se to shrnout jedním konstatováním – totiž že „nic není nemožné“. Ti sečtělejší z vás jistě chápou, co mám na mysli … ať už porušování fyzických zákonů, totální ignorace schopností lidského těla nebo darování akrobatických schopností všem postavám v povídce, případně magické zvětšování prostoru a nábytku (aneb když je gauč pro dva najednou dostatečně velký jako postel pro dva … ech …) :D
Občas vskutku žasnu nad tím, co je moje mysl schopna zplodit když jí dám trochu prostoru a času … a upřímně mě to vážně občas i docela děsí.
Vaše Es