Po dlouhé době o sobě dávám zase vědět ^^
Nevím jak začít … možná tím, že se všem omluvím za to, že jsem v poslední době na stránky více než kašlala. Nějak – nějak jsem si prostě nedokázala najít čas. Buď nebyl čas a chuť psát byla … a nebo naopak.
A ačkoliv vlastně nic pořádného nedělám … furt nemám čas. Je to k neuvěření, ale nevím jak to je možné.
Víte … začít studovat vysokou … nečekala jsem, že mi to tak převrátí život. Hafo moc věcí se změnilo. Uvědomila jsem si, jak jsem závislá na své rodině. Být tu bez nich, dá se říct dva týdny v kuse, to je utrpení. Nemám se tu o koho starat. Nemám tu koho hlídat … jsem tu sama se sebou. Což mi ovšem dává hodně prostoru k přemýšlení a zpytování své maličkosti ….
Jistě – měla bych se věnovat něčemu akademičtějšímu jako je třeba učit se xxx stránek sloves či snažit se pochopit gramatiku japonštiny … ale deptat se mi jde mnohem lépe XD
A jak to vlastně probíhá, ten můj „vysokoškolský život“? Vlastně je to furt stejné (páč nemám tendenci to nějak měnit). Prostě ráno vstanu, dříve či později – dle rozvrhu, valím do školy, cestou se nasnídám … Ve škole si odsedím dané hodiny, vracím se zpět na kolej … občas si připadám jak tajtrlík, když lítám sem a tam (to víte, dvouhodinový mezery v rozvrhu a moje nechuť trávit daný čas v knihovně nebo v jiných prostorách). Na koleji si pak většinou udělám to nejnutnější, jako jsou úkoly apod. a pak až do večera kejsnu na netu. Vím že to je hrozně špatný zlozvyk, nicméně … nedokážu se od toho zpropadeného vynálezu odtrhnout. Je to zřejmě nad moje síly T_T;;
Musím se také přiznat, že mě tu naprosto přestala bavit má oblíbená němčina. Kdybych věděla, že náplní veškerého učiva oboru německá filologie bude hrabání se ve větách a větných členech, hodně rychle bych si to studium rozmyslela. Navíc jsem si tu jaksi uvědomila, že veškeré moje představy o tom, jak „umím“ němčinu byly mylné. Ani jedna přednáška či cvičení z něminy nemáme vyučované česky. Tuhle jsem si dokonce probíranou látku hledala na internetu (páč jsem z výkladu pochopila velký kulový) a nakonec jsem skončila u seminární práce na dané téma, od nějaký německý holčiny… (Fakt že mi to pomohlo)
Na druhou stranu – japonština mě nehorázně baví, ačkoliv ji téměř nepobírám. Vím, měla bych se naučit zpaměti hafo pouček ohledně gramatiky, jenže na tohle já jsem si nikdy nezvykla. Já jsem se gramatiku zpaměti v podstatě nikdy neučila. Což se teď jeví jako docela velkej problém. Snad to ještě nějak překousnu a bude to fajn.
Dál … co se mé tvorby týče, hrozivě zaostávám. Nejsem schopna najít si čas jen a jen na psaní povídek, furt něco šolichám na netu a neumím si říct „teď jdeš psát, děvče“ … Ale furt si říkám „je na čase to změnit“ XD docela paradox, ale neumím se z toho vymotat. Je to naprosto šílené … Pokusím se se sebou něco udělat ^^
Vaše Es
... =3
(kaja-chan, 23. 11. 2010 21:17)