Moc internetu aneb Jak snadné je být všech a přitom nepatřit nikomu
Jak snadné je být všech … a přitom nepatřit nikomu, jen sobě. Internet nabízí vskutku mnoho možností jak se prosadit.
Dříve jsem pilně psávala povídky, snad aby si mě pár zbloudilých čtenářů povšimlo a nějak mě zhodnotilo. Nicméně od doby kdy máme internet nonstop doma, jsem jaksi psát přestala. Nějak si na to už nedokážu najít dostatek času, je pro mě stále dost těžké se od toho zpropadeného internetu odtrhnout.
Nicméně – stejně jako v každém člověku, i ve mně je hluboko zakořeněná touha být vidět, být známá či být alespoň v podvědomí vícera lidí než kolik se nachází v mé bezprostřední blízkosti. A tak jsem skloubila tuhle podivnou touhu a moje nadšení zas a znovu fotit ten svůj nefotogenický obličej. Z čehož vyplývá velice jednoduchý závěr. Zaregistrovala jsem se na www.deviantart.com.
Ano, nejdříve byly moje úmysly naprosto čisté a nevinné, takže jsem tam sdílela převážně fotky svých výtvorů, ať už šlo o můj první cosplay Lena Lee nebo o moje háčkované drobnůstky. Jenže – jednoho večera jsem udělala tu chybu, že jsem nahrála poměrně větší množství svých fotek, které už tak visely na facebooku. A tehdy to začalo. Když se totiž v nejnovějších ukazoval stále můj obličej (jak jsem sdílela ty své fotky – naráz), tak si mě lidi začali přidávat do sledovaných, získávala jsem od nich lammy, začaly mi chodit první zprávy.
Ano, brala jsem to jako skvělou příležitost jak si procvičit svoji ubohou angličtinu, ovšem – velice brzy se ta moje korespondence s muži z různých koutů světa – poněkud zvrhla. Ano, celá já. Dokáži zvrhnout jakoukoliv komunikaci v něco zvráceného a neslušného. Nejspíš je to nějaký můj skrytý talent. Korespondence tady získala naprosto jiný směr. Všechno získalo naprosto neskutečné obrátky v okamžiku, kdy mi jeden z mých dopisovatelů navrhl, abych nafotila nějaké fotky s dudlíkem (jistě, tohle mi bylo navrhováno i mnohem dříve, ale až v tento okamžik jsem získala potřebnou inspiraci a kopanec od Múzy). Tož tedy – nafotila jsem pár fotek, dalo by se říct že i odvážnějších a více provokativních než jsem původně zamýšlela, ale neřešila jsem to.
Musím říct, že ten boom komentářů a zpráv po nasdílení těchto fotek s věkovým filtrem byl neskutečný. A tehdy jsem si konečně přiznala to, co jsem o sobě věděla už dlouho. Ano, baví mě provokovat, škádlit. Dalo by se snad i říct, že mě baví svádět muže, se kterými se zřejmě nejspíš nikdy nesetkám. To je to, co na internetu tak obdivuji. Ta sladká anonymita, to že nemusím řešit následky (většinou v podobě „extrémně“ vzrušených mužů).
Jistě – tohle moje chování na internetu se muselo promítnout i do mého normálního života. Je pravdou, že pochvalné komentáře na zmiňovaném DA mi celkem solidně zvedly sebevědomí, takže se už nenachází na samotném dně, ale vznáší se lehce nad ním. Taky mě to docela hezky naučilo, jak se vypořádávat s nátlakem, jak říct razantně NE, jak se diplomaticky vymluvit z různých podivných požadavků na fotky apod. Ano, jediné co jsem stále pořádně nerozdýchala jsou fotky, jež mi poslal jeden chlap. Tak trochu mi vyfotil, JAK moc se mu líbím – což se mě samozřejmě vůbec nelíbilo XDD.
V poslední době ale zájem o moji maličkost docela opadá. Je to tím, že v poslední době nepřidávám skoro žádné fotky. Ovšem – během tohoto týdne mám v plánu další várku fotek, takže … no, je to takový začarovaný kruh.. Kupodivu se mi ale z tohoto úchylného kruhu nechce ven. Baví mě to. A hodně. Miluji ten pocit, kdy můžu patřit všem těm lačným mužům a ve skutečnosti patřím jen a jen sobě a nikomu jinému.
Vaše Es