Je zima ... všichni dom!
21. 12. 2009
Je to tak strašně zvláštní, tak nepřirozené a přece tak … snad idylické … když jsou všichni doma, v jedné místnosti, každý si žije svůj vlastní život, nevšímaje si ostatních.
A to všechno jenom proto, že je mínus šestnáct. Od soboty mám v průjezdě nedodělané zateplování podlahy (nutno dodat, že to je podlaha druhého patra, tudíž se při tom kymácím na vratkém lešení) a vážně bych to chtěla dodělat. Bohužel pro mě – mám zakázáno vůbec chodit ven. Mamka si totiž usmyslela, že když je víc jak mínus deset, máme zákaz vycházení. By mě zajímalo, jestli budem muset i do školy XD.
Proto všichni trčíme doma, nalezlí u kompů, věnujíc se vlastní zábavě. Bratříček paří hry, nevlastní otec s mamkou a nejmladšíma sleduje nějaký filmy a já si zálibně čtu … jak jinak než úchylárničky ze světa Harry Pottera. Pairing SS/RL mě naprosto dostal.
...
Nechápu to. Nikdy jsem si to neuvědomila, ale je to do očí bijící. Netuším, jestli se mi podaří vyjádřit to slovy … Ale tohle společenství, ve kterém žiju, to prostě a jednoduše není rodina. Ani fungující ani nefunkční. Nejsme schopni se sejít a být spolu. Nedokážeme si ve svém – jistě velmi nabitém diáři – najít chvíli času pro společné chvíle. Ne že bych o to extra moc stála =_=.
A teď tohle. Stačí aby byla na teploměru teplota vyvolávající mírný třes rukou a způsobující mrazivou sílu nádechu … a všichni se doslova slezem doma u krbu (obrazně). A i když už jsme takhle pokupě – stejně nemáme zájem na tom, abychom spolu něco … podnikli.
Kde jsou ty staré dobré časy (ano, zavzpomínej si, ty stařeno), kdy jsme si sedli a hráli nějakou šíleně trapnou a v té chvíli přec tak úžasnou společenskou hru? Kde je ta doba, kdy jsme jako malí napjatě poslouchali pohádky, ptali se na hlouposti, naivně věřili všem žvástům, kterými nás krmili? Kde je ta doba, kdy nebylo obtížné najít si chvilku času a věnovat se … sobě navzájem? To je vážně tak špatná doba? Vážně se s rostoucím číslem na kalendáři lidé stávají sobečtějšími, egoističtějšími a zahleděnějšími do sebe?
Echm … poslední dobou nevím, co píšu. Mám nápad – a ne jeden – ale T_T i když jsem tuhle jásala, že ve mně opět vzplala ta jiskra … zdá se, že opět zmizela. Cítím se prázdná a přesto si to nehodlám připustit.
Mám pocit, že mi ze slashe se Seviem začíná pěkně hrabat. Čím dál častěji se v něm shlížím a hledám podobnosti, které prostě nemůžu najít. Chtěla bych být jako on. A … asi se o to podvědomě snažím. Grr … to byla jen kulturní vsuvka XD.
Zpět … asi se už ani nemám k čemu vrátit.
Původně jsem chtěla napsat něco jako zamyšlení nad soudržností rodiny, nad neschopností moderního člověka opětovat city a zbavit se přetvářky … a místo toho jsem zas napsala jen balík dalších žvástů. Sumimasen …
Vaše Es
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
