Jarní otacon!
Jarní otacon! 24.4. – 25.4.
Navzdory tomu, že byla sobota, 24.4.2010, měla jsem nastaveného budíka na 5:40 (což je o pouhých deset minutek víc, než když vstávám do školy). Samou nedočkavostí jsem snad nemohla ani dospat, protože jsem se něco málo po čtvrté probudila s tím, že se mi určitě vybil mobil a já zaspala.
Vzhledem k tomu, že byl víkend – mladší sestřičky vstávaly velmi brzy. Ale i tak jsem se stihla vychystat v naprostém klidu, dokonce jsem i posnídala (div divů) a pak jsem vyrazila na vlak. Nechápu jak, ale na nádraží jsem se dostala v rekordním čase => na peronu jsem se strašně nudila, na tváři se mi však usídlil nadšený úsměv. Už dlouho jsem se necítila tak … plná radosti ze života.
Jakmile jsem dojela do Žďáru, hledala jsem Rei – koupily jsme si lístky a nastoupily do rychlíku. Najití místa bylo sice krapet ztížené hordou lidí, kteří se rozhodli právě teď někam jet, nicméně, našly jsme si místečko u jakési stařenky, která spala s otevřenou pusou XD. Kupodivu jsme si i povídaly, o tanečních, škole a tak.
V HB jsme – na návrh Rei, přešly koleje a vynořily se tak někde jinde, než jsme původně zamýšlely. Před halu jsme údajně dorazily o minutku později. A opět – velké překvapení, byl tam jen IMA a TsuchiKim. Ostatní měli buď dorazit později nebo vůbec. Vydali jsme se proto do klubovny a tam jsme s nadšením okupovali knihovničku.
Potom si IMA a TsuchiKim začali házet pingpongovým míčkem, posléze to přerostlo ve – velmi agresivně se tvářící bitvu. Poté – co jim Rei míček zabavila, donesl IMA další palebný materiál a v bitvě se pokračovalo dál. Skvělým obranným prostředkem se staly radiátory a sololitové desky. A novou, velmi účelnou zbraní – se stala košťata.
Po nějaké době se k nám přidala Nikol a Honza. Rozhodlo se, že navštívíme kaufland a něco málo nakoupíme – plánovalo se – ukuchtit „rámen“. Nakupování se stalo velkou zábavou. Jednak nahánění po obchodě, prozkoumávání všelijakého zboží (např. prachovky) a vedly se různé diskuze zda bude lepší toto nebo toto. Podle mě je nakupování ve více lidech velmi nebezpečnou činností, jelikož je velmi pravděpodobné, že doba nákupu se minimálně zdvojnásobí a koupí se úplně jiné věci, než pro které se šlo (v našem případě se to však nestalo).
Nikol a IMA nás po návratu do klubovny opustili s tím, že zajdou k němu domů pro vajíčka XD a my ostatní jsme se zatím koukali na One Piece. Něco málo z toho jsem už viděla, v němčině a moc mě to nenadchlo. Teď ale měním názor. Má to něco do sebe. Potom – když se výpravná dvojice vrátila zpět, Honza s nimi šel ven, připravovat věci na vaření a tak. Plánovalo se to ukuchtit na ohníčku, hezky venku, na čerstvém vzdoušku.
A naše dívčí část – vyjma Nikol – hlasovala pro Ouran Highschool. Miluju tohle anime … eh, oprava – zbožňuju dvojčata =^_^= Po shlédnutí dvou dílů jsme se taky vypravily ven a začal se rozdělávat ohýnek a hledat vhodné větvičky na vytvoření „konstrukce“ pro kotlík. Zrovna, když jsme zamčely klubovnu, objevil se Ryuuk a jeho slečna – Mirka. Všichni jsme se přesunuli k ohníčku a začalo se vařit. Ovšem – probouzející se příroda a dosud chladný větříček udělali své. Alergie se projevila bolestmi hlavy, lehkou zmateností a apatyčností, ucpaným nosem a horším dýcháním. Větříček a sezení na betonu (tohle nesmí číst ani mamka ani urolog) se projevili bolestí zad (ledvin) a neuvěřitelnou bolestí v mých pověstných kyčlích. Fakt bych s tím už mohla začít něco dělat. Nedá se to vydržet.
Řeknu vám – nezávidím těm, kdož museli vařit jen na ohni. Prakticky si nedokážu představit, že bych musela vařit bez sporáku či varné konvice. Než se mohlo jídlo servírovat, trvalo to kolem tří hodin – vážně síla. Ale chutnalo to dobře. A kupodivu – s Rei jsme riskly jíst to hůlkami. Vím, hůlky jsem držela v levé ruce a to se nemá. Někde jsem četla, že v levé ruce se hůlky drží jen při pohřbech nebo tak nějak, kdy si pozůstalí obřadně předávají větší kousky popelu. Můj problém je v tom, že bych se pravačkou asi nenajedla XD i s levou ručkou mi to padalo všude, kam nemělo =_=. Po jídle nás TsuchiKim opustila – její rodiče žijí v jakési představě, že to bylo setkání prapodivné sekty =^_^=.
Mm … po jídle jsme se nasáčkovali zase do klubovny, zhlédli jsme Kamikaze girl (náááádhera!). Vážně hezkej film, opravdu že jo. A jelikož už se schylovalo k pozdním hodinám, šli jsme „vyprovodit“ Nikol a Honzu, navštívili jsme kaufland a vybrali něco na mls a večeři. IMA si mezitím šel domů pro spacák, na cestě zpět do klubovny nás Ryuuk a Mirka opustili, že musí zpět do kauflandu (nebo tak něco).
S Rei jsme si tedy četly Ryuukovu mangu (mm … noblesní…) a když jsme se shromáždili opět všichni, v plném počtu pěti lidí, zkoukli jsme dva díly Naruta (Kakashiho tvář je nám stále záhadou) a pak jsme konečně … zhlédli Detroi Metal City. Velice vtipné, dobře natočené a celkově – za jedna XD. Tenhle film mi ještě teď vrtá hlavou ^_^´.
A po filmečku jsme se rozhodli jít spinkat – vždyť už bylo po půlnoci. Nějak jsme si rozdělili klubovnu na tři teritoria a šlo se spát. Řeknu vám – s karimatkou se spí opravdu lépe. Dokonce jsem ani neměla problém zůstat ve spacáku. Jediné – co mi vadilo – byly moje kyčle. Jestli já tohle neodmarodím, tak to bude zázrak. Jak jsme seděli u ohníčku, foukal na nás větříček a moje kyčle a ledviny trpěly. Ochich ochich. Taková neuvěřitelná bolest v kyčli T_T;;; (nee, já si vůbec nestěžuji, vůbec ne ~_^).
Netuším, jak to dělám, ale kolem páté jsem se vzbudila. Jak jinak – než díky kyčli, že. Nicméně – od té doby jsem spala jakýmsi přerušovaným spánkem. Nakonec se mi podařilo zaspat i antibiotika ˇ_ˇ;;
Oficiálně jsme se všichni probudili kolem desáté. Jako první začal „fungovat“ IMA. Díky tomu jsem se mohla vyhrabat ze spacáku a normálně si sednout, protáhnout se apod. S Rei jsme se vychystaly na ranní návštěvu kauflandu, přičemž jsem rovnou koupila i prášek do pečiva XD (he-heh).
Po našem návratu se kluci pokoušeli zprovoznit karaoke a záhy na to jsme musely vyrazit na vlak. Stihly jsme to jen tak tak. Ještě nás šli vyprovodit s tím, že bude ještě hromadné foto, ale kvůli tomu, že jsme do rychlíku, jež měl odjíždět ve 12:02 nastoupily ve 12:01, žádné focení nebylo T_T;;;.
Cesta domů proběhla v posvátné tichosti. Na nádraží ve Žďáře jsme se rozloučily, já si koupila jízdenku domů a tím to skončilo.
Musím říct, že se mi to líbilo, i když ona vlna euforie jako minule se jaksi nedostavila. Jsem nadšená, to ano … ale chyběl tomu šmrnc. Abych pravdu řekla, zdá se mi, že nyní tomu chyběla „organizace“. Cením si dotazů, co se bude hrát, něco navrhni, ale spíš by to mělo být formou oznámení: „Jde se hrát …“ a neptat se. Snad příště. Ale má to mnohem víc pozitiv – poprvé v životě jsem jedla hůlkami, viděli jsme hezké filmy, anime nechybělo …
Vaše Es
