Exkurze
6. 10. 2009
Den 1. 29.9.2009
Dávala jsem si budík na 4:50 a podařilo se mi zaspat. Naštěstí jsem to stihla, jen tak tak (ani nevím jak XD), nicméně, do Žďáru jsem se dostala ve správnou dobu. Další půlhodinku jsem čekala na nádru na Havránka XD (nezabíjej mě XD XD XD), aby mi ten dobrodivec půjčil nabíječku na baterky. Ta moje nová mrcha se totiž ráčila rozbít a přestat fungovat. Měla jsem z toho fakt nervy, možná proto se mi udělal opar.
Kolem sedmé jsem se dostala do školy, mezitím jsem si ale ještě stihla koupit pár blbovinek – prostě dva časáky, aby nebyla dlouhá chvíle. Dorazila jsem do školy, kde už čekala Ivča s báglama. Čekaly jsme a čekaly, objevil se tam i Martin, pak i Šárka, kupodivu docela brzy i Kika. Překvapení pro všechny. Menším překvapením ale bylo to, že okamžitě zmizela s Ivčou do lídlu se slovy, že doma měly naprosto vymeteno.
Chvilku před osmou jsme se vydaly před školu, kde už čekal autobus s mladým (nikoli však hezkým) řidičem v růžové košilce XD. Postupně se začali scházet další studentíci a studentky, až jsme se nakonec sešli téměř v žádaném počtu. Jakejsi hošan se nedostavil, zřejmě ani neexistoval, páč nikdo o něm nic nevěděl. Asi osm pět jsme konečně vyjeli. Po necelé půl hodince se mi začalo dělat dost blbě. Naštěstí jsem seděla sama, tak jsem se mohla rozvalovat, poslouchala jsem mp3 a snažila jsem se přesvědčit sama sebe, že se mi blbě nedělá. Cesta busem byla … velice zajímavá. Zřejmě za to může fakt, že jsme nejely sami holky, nýbrž jsme se tak nějak přifařili k áčku a jeli jsme s nima. Naštěstí. Možná se to může to, že někteří se před cestou již posílili. Poslouchat jejich debaty, povyk při předjíždění pomaleji jedoucích kamionů atd. … Je to celkem příjemná změna XD.
Zhruba po dvou hodinách a něco k tomu jsme dojeli do Šumperku. Mezitím se ale ještě zastavovalo spešl pro kluky, aby si mohli ulevit někde za stromkem XD.
V Šumperku se chvíli hledalo místo na zaparkování, pak jsme byli vykázáni z busu a rozdělili jsme se na třídy. Hošani šli kamsi na exkurzi a my holky (společně s našimi dvěma kluky) jsme měli rozchod. Vytvořili jsme přibližné skupinky a rozutekli jsme se po městě. S holkama jsme se chvíli povalovali na lavičkách na hlavní třídě, svačily jsme a přemýšlely, co s časem. Trochu se nakupovalo, procházelo, špekulovali jsme nad tím, kde asi tak máme sraz, až jsme skončili v nějaký pizzerce. Nahrnuly jsme se tam jak velká voda, holky si objednaly svařák, Lenča i jakejsi salátek … Pozorovali jsme maníka, jak dělá pizzu, holky se rozčilovaly nad nechutným svařákem … Mělo to jednu výhodu – bylo tam teplo. Před tři čtvrtě na jednu jsme se zvedly a zase jako velká voda jsme se vyhrnuly ven. Bleskově jsme se přesunuly na místo srazu, před radnici a čekali na průvodkyni. Když se konečně vynořila z útrob radnice, řekla nám něco málo k historii města a pak začala o čarodějnických procesech. Bylo to … vskutku XD zajímavé. Nechtěla bych žít v tehdejší době. Obvinit ženskou jen proto, že byla údajně velmi krásná, že protahovala klíčovou dírkou flašky vína … Bylo to krapet střelený. Protáhla nás městem, ukazovala nám domečky, kde kdo kdy žil a jak s tím souvisel … bla bla bla … U jedný brány jsme se rozloučili a učitelky nám daly zase rozchod. Hned na rohu byl krámek s ťamíkama, tak jsme to tam bleskově prolezly a přemýšlely, co dál. O kousek dál vysela cedule (která opravdu nešla přehlédnout) – údajně velice levné koktejly, z čehož plyne, že se holkám začaly sbíhat sliny. Problém byl v tom, že prodávající je uzemnil tím, že už nemají. Vrátily jsme se tedy zpět k informacím, s malou zastávkou v coopu a nakonec jsme skončily v galerii. Zaplatily jsme si vstupný deset kaček a mohly jsme jít na výstavu. … Chich, a výstava se jmenovala – Erotika. V podstatě pohled na erotiku jako takovou od počátku lidstva. Jak se představy o sexuální přitažlivosti měnily v jednotlivých obdobích, něco málo o afrodiziakách … Ale bylo to zajímavé (potěšilo mě akorát řecko a řím, kde uznávali homosexualitu … bohužel, žádný bližší obrázky, sošky … nic T_T). Jakmile jsme se dost nabažily, vzdálily jsme se o pár metrů dál – do parku. Rozbalily jsme sváči, odpočívaly a mrzly. Bylo totiž docela chladno, maníci pobíhající kolem v krátkých rukávech to ale asi nechápali. Nicméně … po chvíli jsem se zvedla s tím, že musím nutně do lékárny, pro herpesin – uvědomila jsem si nepříjemnou přítomnost oparu na mém rtíku T_T. V půl čtvrté jsme se zase naskládali do autobusu, sice jsme čekali zas na nějaký loudaly – na naše kluky a spolužačku, pak na další dvě spolužačky … ale ačkoliv se to zdálo nemožné, sešli jsme se všichni a mohli jsme jet do Loučné nad Desnou. Aspoň tuším, že se to tak jmenuje.
Byli jsme ubytovaní v penzionu Zálesí, s poněkud zvláštně vypadajícím majitelem a ještě podivněji vypadající manželkou. Než se však učitelé domluvili s majitelem na pravidlech, rozdělení pokojů atd. – my studenti jsme klepali venku kosu. Kluci si nakoupili malý soudky s pivem, jeden z nich se někomu podařilo nakopnout až se z toho chudák soudek začal vyprazdňovat … Pak se ve dveřích objevili učitelé a naše třídní nás hned hnala do autobusu se slovy, jenom holky. Náš spolužák se začal ujišťovat, jestli tím myslí holky jako holky, nebo holky jako béčko XD. … Jenom holky XD. Naskládaly jsme se tam a čekaly, co hezkého nám poví. Bylo nám řečeno něco málo k řádu na penzionu, o rozdělení pokojů … Učitel konstatoval, že ty pokoje jsou fakt luxusní. Jedna z městských holčiček měla dotaz, co to je „luxusní“. Marta jí na to odpověděla, že pro ni – je to normál. Marta perlí … ale to není vše. Při rozdělování pokojů, se na šestilůžkový hlásilo vícero lidí, Marta však s chladnou hlavou okamžitě začala diktovat jména, která si učitel vzorně zapisoval. Když se vypořádaly organizační záležitosti, vzdálily jsme se z busu a následujíc učitelku jsme se vrhly do budovy. Naší grupě připadl pokoj číslo osm. Krásně kulatý čísílko. Než se kdokoliv stačil vzpamatovat, holky si rozebraly postele. V tak nízký místnosti byly dvouposchoďovky. Přišlo mi to dost přitažený za vlasy. Skončila jsem nahoře vedle dveří. Další zarážející skutečností byly trámy, díky kterým jsme s Kikou obdržely nejednu ránu do hlavy. Vrátily jsme se dolů pro bágly a začaly postupně vybalovat a zabydlovat se. Řeknu vám, trávit čas s těmahle holkama …nemít v podstatě žádný povinnosti … to je „ráj“ na zemi. Člověk se baví, odreaguje se …
V šest jsme se nasáčkovali do jídelny, rozebrali jsme si příbory, majitel si horlivě zapisoval, kolik lidí u kterýho stolu sedí a my si postupně chodili pro jídlo a pro čaj. Po večeři jsme zase zapluly na pokoj … a začali se u nás objevovat různí „spolubydlící“. Začala jsem fotit – prostě si nemůžu pomoct, baví mě to a aspoň budou vzpomínky. Holky si četly časáky a postupně … postupně se začalo stmívat XD.
Nějak se u nás zabydlel Škáry, holčiny taky pendlovaly z místa na místo … Nakonec jsme s ním hrály karty, kdo prohraje, dostane bonbón atd … Zahráli jsme si snad všechno, co jsme byli schopní si zahrát, pak jsem si z nudy stavěla z karet pyramidku, moje sídlo. Pak se to k nám zase nahrnulo, přinesla se hudba a řeč i čas plynuly dál a dál. Lenča s Ivčou vyváděly víc než na minulé exkurzi, prostě odvaz. Marta a Škáry se později pod Peťovým velením učili poker, sledovala jsem je a moc jsem to teda nepochopila. Pak se to u nás zase vylidnilo a já jsem si začala hrát s těma sirkama. Sedla jsem si na zem a skládala jsem si různý obrazce. Kika a Škáry se toho nějak chytli a „hádali“ co vlastně tvořím. Kupodivu – bavilo mě to docela dlouho. Zase se k nám vrátilo pár ztracenců a byl čas jít spinkat. Bohužel pro Eldu – Škáry odmítal vypadnout z její postele. Holky říkají, že už to od něj bylo dost trapný, mě to tak nepřipadalo <pokrčení ramemy>. Kolem tři čtvrtě na jednu se nám ale podařilo všechny nežádoucí dostat z pokoje a šly jsme na kutě. S Martou jsme ještě kecaly a pak jsme to taky zapíchly.
Den 2. 30.9.2009
Ačkoliv jsme si dávaly budík, vzbudily jsme se tak nějak samy. První, co mi blesklo hlavou jakmile jsem se probrala, byla myšlenka na moje odkopaný a tudíž odhalený nožky. Ostatní byly zahrabaný až po uši …
Vychystaly jsme se a zamířily do jídelny. Měli jsme rybí pomazánku s chlebem. Celkem dobrá bašta, toto. Po snídani jsme zase okupovaly naši osmičku. V devět jsme se shromáždili u busu (jenom naše třída, hošani šli kamsi pěšky) a jeli jsme do Velkých Losin do papírny. Chvíli jsme čekali na nějakou babku – průvodkyni, která nám svým chováním okamžitě připomněla jistou učitelku a zkazila den. Provedla nás muzeem o ruční výrobě papíru, byla jsem nadšená, páč zmiňovali i Japonsko a pak jsme měli zase chvíli volno. V té jejich prodejně jsme se jen podívali, protože propisku za dva a půl tisíce jsme si kupovat vážně nechtěli. V automatu jsme si ještě koupili něco teplýho na zahřátí a potom jsme se rozhodli navštívit místní obchůdek. Chudáci prodavačky musely být zřejmě dost vylekané z takového množství lidí naráz.
V jedenáct jsme měli sraz u busu a zase nás odvezli zpět na penzion.
Na pokoji se u nás objevil Peťa a na Škáryho hračičce hledal videa atd. Pustil také evolution of dance a vznikla myšlenka, že bysme toto mohli použít jako scénku na plese. Pak tam pustil film divočáci, u kterýho jsem tak nějak zůstala sedět. Akorát to tak hezky vyšlo, do dalšího srazu u busu. O půl třetí nás sehnali dohromady jak hnanou zvěř, naskládali jsme se do busu, ještě jsme přibrali další turisty a skončili jsme u přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně. V informačním centru, kde všichni málem usnuli nudou, jsme byli seznámeni se stavbou elektrárny, s jednotlivými částmi … bla bla bla … Pak jsme se tunelem dostali k vršku turbín a zase jsme se naskládali do busu. Zastavili jsme se u dolní nádrže, udělali pár fotek a jelo se dál. Řeknu vám, drápat se do těch kopečků pěšky by se mi fakt nechtělo. V takový zimě …
Konečně jsme dojeli k horní nádrži – k „umyvadlu“. Naše tři spolužačky se rozhodly, že si to celý oběhnou, a další dvě – z nichž jedna neustále tvrdí, že nemůže chodit dlouhý a namáhavý túry – se rozhodly pro to samé, akorát že šli normálně … žádný běhání.
S klepajícíma se ručičkama jsme se navzájem fotili, mrzli a užívali si celkem solidní výhled na Jeseníky. Fascinují mě tyhle vysoký kopečky, porostlý stromečkama XD XD … Z výšky vypadají tak … maličké =^_^= a člověk má úžasný pocit, že tomu všemu může vládnout …
Nicméně … po určitém počtu minut jsme se zase sesápali dolů po schodečkách a s nadšením se vrhli do busu. Když se konečně vrátily holčiny ze svojí procházky, mohli jsme jet zpátky. U hospody jsme nabrali kluky, měli exkurzi v elektrárně před námi a dolů šli pěšky, o kus dál jsme vyhodili turisty a pana průvodce. Na pokoji jsme neodolaly a daly jsme si menší sváču, ačkoliv večeře byla o půl sedmé. Krapet jsme si poklidily v pokoji a zamířily do jídelny. Došli jsme si pro příbory, čajíček a zapečený těstoviny … a zase jsme se vrátily na pokoj. Postupně jsme se šly vysprchovat, na pokoji se nám zase scházeli kluci … Už jsem si to přiznala dávno, že mi v tý naší dámský společnosti chybí hošani. Na základce jsme měli ve třídě převahu kluků … teď je to jinak. Z čehož také vyplývá, že když se u nás scházeli a měli ty svoje „kecy“, byla jsem v sedmým nebi.
Holkám se nějak podařilo přesvědčit mě o návštěvě společenské místnosti, kde kluci rozpoutali disco-disco. Zhaslo se světlo a všichni trsali. A jelikož já nikdy nezklamu, seděla jsem ztuhle v křesle a fotila. Po nějaký době se hrál twister, který mi naprosto zvedl náladu. Pohled na kluky, kteří jsou nehorázně zamotáni do sebe … Wow! Opět jsem fotila jak šílená, nestačila jsem nabíjet baterky. Každou chvíli jsem běhala pro další baterky a třikrát se mi podařilo se s někým srazit ve dveřích. Oh, jaké to štěstí XD. Přišel se na nás podívat i spolužák, totálně mimo. Flákl sebou pod stůl, rozbil si kalhoty, tže mu spadly. Odešel, že se jde převléct a po chvíli se zase vrátil. Ve dveřích si stáhl kalhoty a šel hrát twister.
Objevili se tu i učitelé s tím, že v dolním patře naši spolužáci dělali bordel, hulili jak fabriky a majitel je dost krutě seřval. Řekli nám, že už to máme sbalit a jít na kutě, abychom neměli taky problémy. Docela mě překvapilo, že učitelé jsou taky nametený jak * beep * .
Celkem s nevolí jsme se tedy rozutekli na pokoje, ještě jsme kecaly a pak … znaveny náročným dnem, jsme šly spát.
Den 3. 1.10.2009
Opět jsme vstávaly díky budíku, vychystaly jsme se a valily na snídani. Ráčili nám naservírovat vánočku …. bleee … Po návratu na pokoje jsme se začali psychicky připravovat na Praděd. Kolem devátý jsme se zase shromáždili u busu, tentokrát obě třídy … a přes kopečky, přes lesy a skrz mlhu jsme jeli do Vrnova pod Pradědem. Měli jsme navštívit jakousi sklárnu. Jaké tedy bylo naše překvapení, když nás zavedli do malého domečku s pecí. Dva maníci nám řekli něco o tom, co že to tam vlastně dělají … bla bla bla … Po chvíli jsme (někteří) došli k závěru, že víc už tam toho neshlédneme a šli jsme zase ven. Než však i ostatním došlo, že maníci dělají pořád to stejné dokola … byla nám dlouhá chvíle. Dostali jsme rozchod, zamířili do centra a těšili se na nějaký to hamu papu. Podařilo se nám objevit zapadlou jídelničku a onu slečnu za pultem jsme vyděsili téměř k smrti. Ale stěžovat by si neměla, udělali jsme jim tam snad největší tržbu XD. No-o a jelikož nás jelo hodně a všichni jsme měli hlad, rozchod se nám protáhl. Po jídle jsme ještě zamířily do Alberta a opět se naskládali do busu. Jakmile jsme dovršili požadovaného počtu osob, vyjeli jsme na Praděd. Původně byla v plánu ještě jakási Karlova studánka, ale vzhledem k času jsme ji vynechali.
Konečně jsme dojeli tam, kam jsme dojet měli a s velkou nevolí jsme se vyskládali z busu. Okamžitě nás ovanul „chladivý“ větřík a všichni naráz zatoužili po tom, být zpátky v zadýchaném autobusu. Místo původně plánových dvou osob jelo zpět na penzion devět lidí. Wow. Flákači jedni. My ostatní jsme se pak doslova rozeběhli kamsi, což byla špatná volba. Vrátili jsme se, počkali na zbytek ztracených a vydali se správnou cestou. Nutno podotknout, že bylo dost mlhavo, zima a další nepříjemný věcičky. Pan učitel nás pořád nabádal, abychom byli pořád pokupě, abychom se v té mlze neztratili. Během deseti minut jsme se rozdělili na nějakých pět skupinek, ale všichni byli nadmíru spokojeni. Po úmorné cestě vzhůru jsme se na jakémsi rozcestíčku dali směrem dolů … a po další úmorné cestě jsme došli ke Švýcárně. Dali jsme se něco horkého, vyfotili se a zase jsme se vydali dál. V podstatě vše probíhalo tak jak má, až na to, že jsme se dost rozskupinkovali a jen tak tak jsme viděli něčí siluetu před sebou v mlze. Po dalším sestupování už jsme ani tak nebyli ztraceni v mlze, jako spíš v lese. Pan učitel nám velice chytře utekl do první skupinky a na jednom rozcestí jsme totálně nevěděli kudy kam. Vzali jsme to tedy – velice chytře – skrz houští přímo dolů. Sešlo se nás kolem deseti lidí a přemýšleli, co dál. Po dlouhé (a vyčerpávající) úvaze jsme to zase vzali přímo dolů (bylo to krapet krkolomné, ale to ke správnému dobrodružství patří, ne?).
Po další, neuvěřitelně dlouhé túře jsme kupodivu došli k civilizaci. Pan učitel a spol. seděli v hospodě a my se plazili k penzionu. Zvláštní, že už tu spousta lidí dávno byla … A jelikož mi holky svěřily klíče od pokoje, museli na mě hold čekat. Rychle jsme se prostřídaly ve sprše, bohužel jsem si vybrala dost blbou dobu, páč večeře nebyla o půl sedmé, ale rovnou o šesti. Celá uhnaná jsem se tedy dohrabala do jídelny, nechala si nabrat nepoživatelné špagety … a vzápětí jsem je zase vrátila. Na pokoji si pak holčiny míchali „extra bumbáníčko“, Lenča se věnovala Ivče, malovala ji, česala … bla bla bla …A zase se u nás začali scházet kluci. Ačkoliv se u nás v podstatě nepařilo nebo tak něco, sranda byla (a na tu se bude vzpomínat). Dohodli jsme se s nimi také na společné scénce na ples. V podstatě okopírujeme počínání jistého maníka, co má na youtube video – evolution of dance. Jestli se nám to podaří dát dokupy, budeme machři. Zase se šlo do společenský místnosti, ale všichni už byli jaksi „vyčerpáni“, proto ta zábava jaksi upadala. Objevil se tu i náš mladý učitel a jeho harém. Šla jsem se zahrabat na pokoj, abych si v klidu mohla nadávat do idiotů a podobně, ale byla jsem objevena. S Kikou jsme šli ke schodišti, kde bylo taky pár holek, ale ani tam se mi nechtělo být. Večerka v deset nebyla dodržena, v podstatě ani ta v jedenáct, ale nějak jsme se zase sešli v našem pokoji. Nachystaly jsme se na spinkání … a objevili se u nás zase kluci. Podařilo se jim u nás udělat nehoráznej bordel, samozřejmě, že ho neuklidili a zmizeli … Tuším že kolem půl třetí nebo tak, kdy už naše dvě spolubydlící hezky hajaly, odešli i poslední opozdilci. Dali jsme si dobrou … a šly jsme spát.
Den 4. 2.10.2009
Opět jsme díky budíku (ani jednou jsem ho neslyšela) vstávaly a nachystaly se na snídani. Tentokrát jsme byli překvapeni rohlíkem a tvrdým sýrem. Oni fakt ví, co naservírovat, aby mi z toho bylo zle T_T. Na pokoji jsme se věnovaly poslednímu balení, odnášení báglů, stěžování si na bolest v kolenech a kyčlích apod. Udělala jsem poslední fotečky, naskládali jsme se do busu a jeli jsme vstříc domovu. Netuším kde, možná v Poličce jsme zastavovali u benzínky a po krátké přestávce jsme zase pokračovali dál. Někteří z nás dospávali noční bdělost, jiní zavazeli na sedačkách … XD. V Novém Městě a dál, jsme zastavovali, aby si někteří mohli vystoupit a být doma dřív. Ironií je, že jsme přijeli pár minutek po tom, co mi odjel autobus. S hrstkou dalších jsme tedy okupovali nádraží a postupně jsme se rozcházeli.
The End …
Kdybych měla tuhle „exkurzi“ celkově zhodnotit, tak na to, že to byla poslední akce naší třídy … společně s áčkem … to dopadlo víc než dobře. Zase se máme chvíli o čem bavit, dlouho máme na co vzpomínat … Podle mě to byl nejlepší výlet, co jsme od prváku podnikli. Těch 914 fotek atd. o tom možná taky svědčí …
Yeah … celkem brzy jsem se dokopala k tomu, sepsat naši exkurzi. Bohužel, vzhledem k mrazu, kterému jsme byli vystaveni … mi asi přestal řádně fungovat mozek. Pro jistotu jsem to po sobě ani nečetla, páč bych to všechno okamžitě smazala s tím, že píšu jak nějakej apač, co před týdnem dokončil kurs češtiny. Takže vás prosím o jediné … nekontrolujte mi gramatiku a slovosled. Nemám náladu na komenty typu … tuhle větu máš špatně …
Vaše Es
Na úplný konec, pár perliček, které zanechávají úsměvy na našich tvářích.
Petr K: Myšlenky neplynou, myšlenky běží.
Elda: Jen dva prstíčky si strčím … (při ťukání a následném vstoupení do místnosti)
Elda: „VYPAL!“ na Škáryho, odkopávajíc toho chudáka z postele.
Lucka S.: Po nečekaném vpadnutí do společenky řve na celé kolo „Mám toaleťáky!“ a mává jimi nad hlavou.
Lucka S.: Leze po čtyřech po schodech a štěká.
Martin H.: „Nezapícháme si?“ na spolužačku, s kalhotama u kolen.
Došly jsme k závěru, že poté, co Lenča Ivču namalovala, ta omládla o 20 let a stala se spermií v šolichu XD.
Elda: „VYPADNI, VYPADNI!“ polohisterickým hlasem na Škáryho. Na jeho dotaz „A kam mám jít?“ odpovídá „JDI SI TŘEBA DO PRDELE, MĚ JE TO JEDNO!!!“
...,,,,
(....,,,,,,, 6. 10. 2009 16:42)