Animefest 2013
Animefest 2013
Fakt mě děsí, že už nejsem ani schopná najít si čas na psaní … V hlavě sice pořád něco tvořím, ale nikdy to nezíská reálnou podobu, která by mohla být zveřejněna.
Nicméně – ano, stydím se že jsem o AF 2013 nenapsala hned po skončení oné akce … Takže se to pokusím sesmolit teď (během školní odborné praxe), víc jak dva týdny po té (tudíž to bude doslova zkrácená verze, protože už mi nějak dosluhuje paměť XD)
V pátek, 10. 5. 2013 jsem vstávala relativně brzy a začala jsem se chystat. Hezky jsem se napapala, nasoukala do cosplaye Nowy (z anime Queen’s Blade) a dobalila zbytek věcí. Byla jsem opravdu dost překvapená, že jsem všechno tak nějak hezky stíhala, dokonce jsem měla i dost času v rezervě.
V určený čas jsem se s bráchou a sestřičkou jako doprovodem, vydala na nádraží (protože a jednoduše – po loňském zážitku „cesta autobusem“, jsem fakt neměla nervy na to, abych to absolvovala podruhé). Jistě že jsem mohla jet později, ale byla jsem domluvená s Harriet a nechtěla jsem, aby na mě musela čekat.
Cesta vlakem byla relativně klidná (pána, který na nástupišti směrem ke mně prohlásil, že jsem strašidlo, bych nejradši praštila tyčí XD). Docela mě pobavil i průvodčí když se mě ptal na jaký maškarní setkání jedu …
V Brně jsem se uchýlila někam do postranní, abych nepřekážela a neměla kolem sebe ty davy lidí. Během čekání jsem si chvílemi psala do notýsku ty svoje výplachy mozku (v poslední době moje jediná „psací“ aktivita … neproduktivní nicméně uklidňující). Dokonce mě oslovil nějaký hošan s tím, že mě zná (z facebooku … orly?), ohodnotil můj cosplay a pak zmizel … nyah a nějaká malá holčička ze mě měla lehký šok, protože zcela zjevně ještě neviděla „elfku“ na nádraží … :D Když se pak maminky ptala, proč jsem takhle oblečená, maminka ji – snad v obavě o její duševní zdraví – rychle odtáhla z mé blízkosti.
Když konečně dorazila Harriet s doprovodem, společně jsme se vydali k tramvajím, abychom se dopravili na výstaviště. Koupili jsme si jízdenky a čekali na náš dopravní prostředek. Mezitím jsme koukali po okolních cosplayích … a opět – tentokráte dvě malé holčičky byly celkem udivené z mého „oděvu“. Musím říct, že to bylo celkem roztomilé :D
Po příjezdu na Výstaviště jsme se nějak „zařadili“ do davu (čti do fronty), proběhlo pár fotek, obdivných a pochvalných komentářů …
Než jsme se dostali dovnitř abychom byli oficiálně označeni za návštěvníky Animefestu, trvalo to opravdu hodně dlouho. Nelidsky dlouho. Takové lidské – „otaku sardinky“ … navazování sociálních kontaktů … silné porušování osobního prostoru. Jediné čeho jsem se děsila nebyl ani tak ten zpocený dav kolem, ale to že se mi rozpadne cosplay, případně mi ho někdo nějak zničí.
Naštěstí jsem to já, cosplay i všichni ostatní přežili vcelku bez úhony, dostali jsme FestZin, program, klíčenku a náramek (vážně komické jak se mi snažili nasadit náramek, když jsem měla na rukou ony podivné „chrániče“) … a po všech těchto formalitkách jsme byli konečně volní, oficiální návštěvníci Animefestu.
Nicméně … hned po tom jsme zas Výstaviště opustili s tím, že si dáme do tělocvičny věci, abychom chytli nějaký solidní flek na spaní. Vyrazily jsme tedy trolejbusem k tělocvičně – ovšem, musely jsme chvíli čekat, než nás mohli pustit dál. Počkaly jsme si a vyplatilo se to – zabraly jsme si relativně solidní místečko na spaní, rozložily jsme spacáky a vydaly se na trolejbusovou zastávku s úmyslem, dopravit se zpět na výstaviště. Předtím jsem si ale ještě zaběhla do trafiky koupit jízdenku, kde se mě nějaký (zjevně ne zcela střízlivý) pán ptal, co to mám na sobě a kam s tím jdu. Cosplayeři by si vážně měli zvyknout na neustálé vysvětlování civilistům o co jde, že se jede na AF atd. …
Po návratu na výstaviště jsme se … jak to říct … potlukovaly po okolí, obhlížely stánky (nakoupily nějaké placičky … aneb Sherlock rulez! :D) a též sledovaly povedené i nepovedné cosplayery … jednoduše řečeno jsme čekaly na námi chtěnou přednášku – Kam mizí yaoistky.
Přednáška byla excelentní! Ať si kdo chce říká co chce, Nagat … ví o čem má mluvit tak, aby to zaujalo publikum.
Hned po té následovala přednáška Fanfikce: jak na ně?, která byla ze začátku trošku nudnější, ale pak dostala ten správný říz. Asi nejepičtější zážitek z oné přednášky bylo přečtení úryvku z povídky Legolas a Laura (která v originále zní ještě hůř než v překladu XD).
Po skončení přednášky o fanfikcích jsme usoudily, že je nejvyšší čas vydat se do tělocvičny. Ovšem po příchodu na trolejbusovou zastávku jsme byly nemile překvapeny – protože další trolejbusy už v tuto hodinu nejezdí. S davem otaku jsme se dopravili na hlavní nádraží … a po chvilce rozmýšlení jsem se šla zeptat jednoho policisty, jak se sakra máme dostat tam, kam jsme chtěly. A i když nám poradil, jakým číslem jet, nakonec jsme se vydaly pěšky, protože by to vyšlo tak nějak nastejno. A navíc … kdo by odolal večerní procházce, že? :3
Během cesty k tělocvičně jsme na náš vzhled zaslechly několik „poznámek“ … Bože, proč jsem zas označována jako Avatar? :D :D Také jsem pak došla k závěru, že všechny pochybné existence a individua se pohybují ve skupinkách po třech (ověřeno vědeckým výzkumem provedeným během cesty).
Když jsme pak konečně dorazily do tělocvičny, celkem rychle jsme se nachystaly na spaní a snažily se usnout. Fakt nevím, jak to ostatní dělají, ale já nejsem schopná v té tělocvičně spát. Možná je to tím, že tak nějak celkově mám problém s usínáním, nebo že jsem naučená nespat tvrdě kvůli malému bráškovi, možná je to tím, že mám prostě problém spát někde, kde je furt lomoz … a kde někteří otaku nehezky chrápou.
Nicméně … časně z rána jsem se začala chystat – v sobotu jsem měla v plánu stát se Sherlockem. Jaké bylo moje hysterické zjištění, že v koupelně žádná elektrická zásuvka není – nutně jsem ji potřebovala, abych si mohla nakulmovat vlásky. Pak jsem ale přítomnost elektrické zásuvky zjistila v okamžiku, kdy jsem si povšimla jedné holčiny co si fénovala vlasy.
Moje snaha o vytvoření účesu, který se mi doma s určitými potížemi podařil, dopadla marně. Poznatek pro příště … nemá to cenu snažit se o složitější operace s vlasy než je česání za podmínek, kdy jsem ve stresu, nemám pořádný zrcadlo a za zadkem mi stojí další holčiny s touhou fénovat si vlásky. I když jsem si vlasy „pojistila“ lakem na vlasy, stejně mi to hned spadlo (nehledě na to, že ani předtím to moc dobře nevypadalo). Musela jsem se tedy smířit s faktem, že budu vypadat jak Emo-Sherlock.
Vydaly jsme se znovu na Výstaviště – a ano, poprchávalo a já byla vážně ráda, že Sherlock je víc oděn než Nowa. V jejím cosplayi bych asi zmrzla.
Než nám začala přednáška Novinky v anime, opět jsme se lehce potloukaly po okolí. Přednáška se ukázala jako zajímavý souhrn anime z roku 2003 (a ano – i když na anime moc nekoukám, znala jsem jich relativně dost, i když některé tituly jen okrajově – zvláště ty ecchi XD).
Dál jsme měly v plánu dostat se na soutěž kostýmů – což se nám – světe div se – podařilo. Vážně mě potěšilo, že do této soutěže se hlásí opravdu jen ti, jejichž cosplay za něco stojí. Nad některými z nich zůstával člověku rozum stát … např. myšlenky typu – jak v tom chodí na záchod? :D
Po soutěži kostýmů jsme se s Harriet vydaly před hlavní vchod, aby se tam setkala s těmi, se kterými měla domluvený sraz.
Kupodivu jsme se stihly vrátit i na cosplay divadlo – které mě ale moc nenadchlo. Lidi by měli mít větší soudnost. Neříkám, že bych to zvládla líp, to vůbec … já bych na to pódium ani nedošla … jen si prostě myslím, že když už se chtějí před lidmi předvádět, tak by to aspoň mělo stát za to.
Další část programu, která nás zaujala natolik, že jsme se rozhodly zúčastnit, byla Výroba latexových aplikací … i když jsme od toho asi očekávaly více, což byl také nakonec důvod, proč jsme tam nezůstaly až do konce.
Díky tomu jsme se vlastně krásně stihly vecpat na přednášku Fanservice v K-popu. Ano, další z těch přednášek, kde na jednom místě vznikne nebezpečná koncentrace yaoistek, slasherek, shipperek a jim podobných. Přiznávám se bez mučení, že se mi tenhle typ „davu“ líbí ^_^.
Přednáška byla vcelku – zajímavá, i když je to téma které mě moc nebere. Přece jen jsem zvrácená jako drtivá většina Evropské populace a všichni Asiati – zvláště Korejci mi přijdou jak xterčata, jen s jiným účesem a oblečením. A navíc, na můj vkus jsou K-popeři příliš roztomilí, raději se dívám na „pořádný“ chlapy :3
Po přednášce se nějak došlo k závěru, že nepůjdeme spát, ale vezmeme to non-stop, tudíž jsme se rozhodly zúčastnit se i přednášky Yuri/shojo-ai. Mezitím jsme se opět potloukaly po okolí, ve stanu s občerstvením jsme si daly „véču“ a pak si holky šly i zapařit do herny …
Ještě se vrátím k tomu papání ve stanu … musím říct, že dělat fanservice je úžasná činnost. Člověk vlastně nemusí dělat vůbec nic. Jen se občas pohnout správným směrem :D všechno ostatní si „fanynky“ vydedukují samy … Ciel a Alois jsou úžasné fanynky, je to rozkošný pocit.
Bohužel … i když jsme čekaly na celkem strategicky výhodném místě ve frontě na onu přednášku o yuri, stejně nás orgové vyhodili.
Na truc jsme si sedly před sál C … a lidově řečeno jsme tam rozbily tábor a dělaly bordel :D Čas v této společnosti utíkal docela rychle, postupně jsem se začínala rozpovídávat a mám pocit že nám všem muselo asi hrábnout.
Někdy mezi druhou a třetí hodinou ranní, nás jedna organizátorka poslala o patro níž, že prý tam můžeme tak do sedmi v klidu spinkat. To ovšem neměla dělat. Sice jsme přestaly budit otaku v jednom patře, ale začaly jsme s tím o patro níž. Nějak jsme si ustlaly na koberci … ale spaní na nás nepřicházelo. Zvláště na mě ne. Solidně mi jeblo a téměř se to blížilo mému obvyklému stavu doma. Ze srandy jsme začaly evidovat všechny, kdož prošli po schodech, výtlemy a blbý hlášky nebyly výjimkou. Okolní otaku se smířili s faktem, že dokud neusneme my, oni spát nebudou. I přesto se jednomu hošanovi podařilo usnout v sedě a začít chrápat. Probudit ho bylo nemožné, utišit taktéž ne XD. Nicméně … když už nasrání otaku začínalo přerůstat přes určitou mez, rozhodla jsem se pro blaho všech „jít spát“. A stejně jsem neusnula. Jen asi tak na půl hodinky před tím, než jsme chtěly oficiálně vstávat (což znamená že jsem pak byla totálně mrtvá. Buď se hezky vyspat nebo nespat vůbec. Ale rozhodně ne něco mezi tím).
Po probuzení jsme se vypravily zpátky do tělocvičny pro věci s tím, že si je dáme na Výstavišti někam do šatny, abychom se pro ně pak nemusely vracet. Sice jsem původně měla v plánu mít v neděli opět cosplay Nowy, nicméně zima a nevyspání mě utvrdili v tom, že dnešní Forever Alone Sherlock bohatě postačí. Jen jsem ze sebe udělala něco jako parodii na Female Sherlocka … Další den s obinadlem kolem hrudníku bych asi nepřežila :D (a to si na příští rok plánuji další crosplay … :D)
V neděli jsme měly v plánu navštívit Make-up v cosplayi, nicméně se to opět ukázalo jako něco, od čeho jsme očekávali víc. Jistě, pár základních informací o líčení (které jsem nevěděla) jsem si z toho sice odnesla, nicméně jsem očekávala něco jiného. Proto jsme i odsud odcházely dříve.
Před touto přednáškou jsme došly k závěru, že náš včerejší případ (podezřelý údržbář) je vlastně rozsáhlá akce a všichni členové personálu jsou zločinci, kteří na sobě mají hustě promakaný cosplaye aby vypadali jako originální personál :D. Uklizečka která kolem nás prošla měla vážně vypiplaný cosplay :D (aneb „fantazii se meze nekladou“ – v praxi) XD
A nakonec … poslední přednáška, kterou jsme chtěly vidět, byla Japonské hry, slash a jiné bizarní neduhy. Tato přednáška mě nadchla – a to nejen proto, že zmínili Sherlocka :D
Po skončení přednášky jsme si došly pro věci a vyrazily na nádraží. Co se dochvilnosti týče, jsem strašný nervák – proto jsem horlivě chtěla vystupovat o zastávku dřív XDD Nicméně … po příjezdu na nádraží jsem si koupila jízdenku, rychle se rozloučila s Harriet a pádila na nástupiště.
Cesta domů proběhla – řekla bych že v klidu, protože jsem ji téměř celou prospala :D
Letošní Animefest 2013 ve mně nezanechal takovou vlnu euforie jako loni, ale to je bohužel způsobené počasím. Bohužel. Nicméně – i navzdor hnusnému počasí můžu říct, že jsem si z AF domů přivezla brouka v hlavě – a to právě díky osobní zkušenosti s fanservicem :D
Vaše Es