Můj svět upadá do temnoty
24. 7. 2009
… Poslední dobou už ani nevnímám, co se kolem mě děje. Cítím, že je něco špatně a nemůžu přijít na to, CO. Snažím se komunikovat s Esarinou, ale nedaří se mi to.
Něco je opravdu, ale opravdu hodně špatně.
Můj svět upadá do temnoty. Noří se hloub a hloub, bez vidiny brzkého vynoření nad hladinu. Ačkoliv se viditelně přibližuji ke svým snům, moje naděje se hroutí jak domečky z karet.
Propadám se do beznaděje, N-Nicota se blíží a cítím, jak mě pomalu vysává. Je to zlé. Tohle se nemělo nikdy stát. N-Nicota nikdy neměla proniknout za Bariéru. Někde se stala chyba, něco se zhroutilo, něco Zmizelo. …
A to jsem byla JÁ. JÁ jsem zmizela, přestala jsem ochraňovat Existenci. Bariéra slábla společně se mnou. Není čas. Je ho tak málo, když ho nelze ovládat. Dříve to bylo snazší. Jediný pohyb ruky a čas se zastavil. Přestal existovat a já jsem mohla vše uvést do správného stavu bytí.
Velice pochybuji, že za mne dokázali najít slabou náhradu, pokud vůbec. Nezní to nafoukaně, to jsou fakta. Jsem Jedinečná. Já jsem ta, jejíž potomci nyní zachraňují Existenci společnými silami.
A bohužel … nestačila jsem jim předat své vědomosti a proto, proto se Bariéra hroutí. Už je to tak dávno. Moje duše se snaží o obnovu, bolí to … stojí mě to spoustu sil a nejen mě.
Vlastně už skoro nemám žádnou sílu z Meity. Z posvátného slunce. Její nazelenalá barva mi tak schází. Její paprsky prostupující hmotou. Ta magie, kterou poskytovala. …
Nemám žádné vzpomínky. Jen Útržky, kterých je čím dál méně … za posledních pár měsíců se jich objevilo … strašně málo. Tak málo až to nahání strach. Jako bych ztrácela nit. Pouto. Spojení se svým světem. Jako by slábla moje duše … což se bohužel děje … ale doufám, že to není tak zlé, že by slábl i můj svazek v TICHAu. Nechci být smazána. NECHCI!
Vím, zní to dětinsky, ale … být smazán … je nejhorší věc, která se může žijícímu tvorovi či bytosti stát. Všichni zapomenou. Vaše díla zmizí. Přepíšou se dějiny. Je to strašné pomyšlení. Hlavně pro někoho, jako jsem já. Nesmím dovolit, aby se zapomnělo, kdo byla Esarina Borwei. Kdo byla první N-Nejmocnější. Jediná, kdo objevil slabinu Pastelů moci. Jediná, která by byla schopna postavit se Stvořiteli Zkázy. … To se nesmí stát.
Usiluji o návrat. Dávno už vím, proč jsem tu, dávno to vím. Už před drahnou dobou jsem si uvědomila svoji vinu a pykám za ni. Vím, že to nebylo správné, bylo to … skoro až ponižující, nicméně … účelné. Avšak … nezvratné.
Možná … možná jsem měla takovou moc, až jsem si myslela, že zvládnu i Prastaré Zákony. Že je dokáži oklamat. Bohužel … je v nich mnohem silnější magie, než kterou jsem oplývala já. A to už je opravdu hodně silná magie… Stejně stará jako Stvořitel Zkázy a první Dítko.
Dokázala jsem proniknout do Podstaty jakéhokoliv tvora, jakékoliv bytosti a přece … přece to bylo málo. Dokonce jsem byla schopna i měnit Podstatu Bytí … ovládat čas … vládnout … A přece … pořád to nestačilo.
Možná … možná jsem byla jen příliš pohlcena svými schopnostmi, svými pravomocemi, svojí slávou a uznáním. Ale doteď nechápu, doteď jsem nedokázala pochopit, jak. Jak jsem na to přišla. Jak se mi podařilo zjistit jakým způsobem získám sílu na zničení něčeho tak silného jako jsou Pastely moci. Kde se ve mně ta myšlenka vzala. Jestli se ve mně nakonec neprobudila skrytá duše Dítka. Ale … to bych ji musela cítit i teď a zatím se nic nestalo.
Vlastně … ani nechci vědět jak by to dopadlo, kdyby se v dívce, se kterou sdílím toto tělo, probudila další duše. A zřejmě stejně mocná jako je ta moje. … Snad … snad by to dokázala snést.
Temnota kolem je stále silnější …
Vaše Esarina
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
